Název kurzu, tedy vlastně kurzů dvou – dívčího a chlapeckého, byl vybrán z říše zvířat. Slovo RAK je zkratkou pro RÁdcovský Kurz a přitom je částí slova RACEK, což je název rádcovských a čekatelských kurzů z roku 2006, které pořádal jihomoravský kraj a na které jsme si dovolili volně navázat.
I. VÍKENDOVÉ SETKÁNÍ
Kurz jsme zahájili víkendovým setkáním na skautské základně v Březníku v termínu 21. – 31. 5. 2009. Setkání se zúčastnilo šestnáct frekventantů a šest instruktorů.
Kromě seznámení vzájemného a seznámení s kurzem bylo na programu probírání vybraných témat. Budoucí rádcové se dověděli informace o tom, jak připravovat a vést schůzku a výpravu, získali náhled na osobnost rádce, seznámili se se stezkami Skauta ABS, s vedením rádcovského zápisníku a dalšími důležitými věcmi.
Víkend se samozřejmě neobešel bez spousty drobných her, výpravy do přírody a řádné večerní hry následované večerním zamyšlením a nočním povídáním a zpíváním za doprovodu kytar.
Na závěr víkendu jsme ještě dokončili přípravu výpravy a stihli jsme založit kroniku kurzu s prvními zápisy. Jen těžko jsme se nakonec loučili se základnou, víkendem i sami navzájem a hleděli jsme odhodlaně vstříc dalšímu průběhu kurzu.
LETNÍ TÁBOROVÁ ČÁST
Podruhé jsme se všichni setkali na letní prázdninové týdenní části kurzu na tábořišti Pyšel v termínu 22. – 30. 8. 2009. Celkem se táborové části zúčastnilo dvacet jedna budoucích rádkyň a rádců, kteří byli rozděleni do čtyř družin. Každá družina si zvolila svůj název a vymyslela pokřik, kterým se prezentovala na nástupech. Tak podle kmenů vznikla družina Srdcovek, Humrů, Kreveťáků a Šneků, vždy po pěti až šesti členech.
Hned první den nás poněkud pozlobilo deštivé počasí, které nám nedovolilo řádně se připravit na zahajovací táborový oheň a následně nás od jeho provizorní stavby několikrát zahnalo pod střechu, takže jsme nakonec byli nuceni zvolit variantu s loučemi ve velkém vojenském stanu. Ale i přes toto počáteční zaškobrtání se záhy kurz začal rozbíhat dle našich představ a počasí se téměř na celý týden umoudřilo
.Následovaly nádherné pozdně prázdninové dny vyplněné horečnou táborovou a kurzovní činností. Den byl dělen na pět programových bloků, do nichž byla rozložena spousta různorodých aktivit.
A tak jsme během celého týdne absolvovali řadu přednášek i praktických ukázek z témat pro rádcovské kurzy, zahráli si spoustu her, zocelovali se na těle i duchu táborovou prací, střídali se při přípravě jídla…
Samozřejmě že nechyběly ani klasické táborové činnosti, jako jsou rozcvičky, nástupy v kroji k vlajce nebo polední klid.Zvláštností kurzu byl takzvaný osobní program, kdy se dvojice frekventantů střídaly v plnění zadaných úkolů. Do těchto úkolů patřil zápis do kroniky kurzu, pozorování přírody s pořízením zápisu, výtvarná činnost a takzvaný „večerníček“. Večerníčkem se rozumělo secvičení scénky na zadané téma z okruhu historie skautingu. Po večeři v čas večerníčku jsme se pak všichni semkli v hledišti a dívali se na odvážné, poučné, ale hlavně legrační divadlo…
Téměř každý večer jsme pak zasedali k poradním ohníčkům, kde jsme odděleně po kmenech nebo společně debatovali nad tématy skautskými i obecně lidskými. Pouze středeční večer byl výjimkou, to jsme se ustrojili do slavnostních šatů a uskutečnili společně nádherný ples pod širou oblohou plný tance, vzájemného poznávání, hovoru, smíchu a dobré nálady. Ano, moc krásně nám toho večera bylo…
Vskutku prubířskou zkouškou pro většinu budoucích rádců pak byla páteční tzv. „zálesácká cesta“. Spočívala v pochodu ve dvojicích podle mapy přes kontrolní body, na kterých účastníci plnili úkoly z okruhu již probraných rádcovských dovedností a znalostí. Pochod se začínal v nočních hodinách, takže si budoucí rádcové plně užili orientace za tmy, ranního východu slunce a svěžesti vzduchu i poledního žáru.
Poslední sobotní den nás podruhé začalo vážně zlobit počasí, takže příprava závěrečného slavnostního ohně byla ohrožena. Všechno ale nakonec dobře dopadlo a my jsme se večer mohli naposledy vpíjet očima do plamenů ohně a připomenout si znovu všechny zážitky z uplynulého kurzu. Na závěr jsme pak každý každému napsali krátký osobní dopis a donesli ho k patřičné svíčce na louce. A noc byla krásná, na louce blikaly spousty drobných plamínků a do tmy se od ohně nesl hovor, smích a zpěv skautek a skautů.
V neděli veliké balení celého tábořiště, při kterém jsme někteří nalezli značné rezervy ve vlastní osobnosti. Ano, tvrdá tělesná práce, to je to, na co bychom v žádném případě neměli zapomínat při své skautské službě! Nikdo a nic na světě není dokonalé, ani my nejsme, ani náš kurz nebyl. Ale i kdybychom díky nějaké nevysvětlitelné skutečnosti dokonalí byli, i kurz by byl, nebyla by to škoda? Už by se před námi nerozprostírala žádná cesta, žádná možnost zlepšení, žádné vize, cíle, ideály. A to by bylo velmi smutné…
Buďme tedy vděčni za všechno, vždyť jen prožitím časů špatných nabereme zkušenosti a můžeme si pak vážit časů krásných a plných, které přijdou po nich!
II. VÍKENDOVÉ SETKÁNÍ
Kurz jsme zakončili víkendovým setkáním, opět na skautské základně v Březníku v termínu 16. – 18. 10. 2009. Setkání se zúčastnilo osmnáct frekventantů a sedm instruktorů.
Na rozehřátí jsme si pověděli něco o zdravení skautů a zahráli si na výsadek na měsíci. A pak už se víkend rozjel naplno.
Rádcové se dověděli vše o právech dítěte, debatovali o problematice drog, vyzkoušeli si praktickou práci se stezkami, a abychom jen neseděli na zadních částech těl, zašli jsme si na vycházku plnou her a nízkých lanových aktivit, při nichž jsme si důkladně vyzkoušeli práci v týmu. Samozřejmě nemohla chybět ani velká večerní hra, tentokrát na téma dostihy koní a následné zpívání až do rána bílého.
Po nedělní mši a kontrole všech matriálů nutných pro absolvenci Svojsíkova rádcovského kurzu bylo závěrečné vyhodnocení, na němž byly sestrám a bratrům splnivším veškeré dané podmínky slavnostně předány rádcovské dekrety.
Pak ještě zamyšlení v přítmí tajemné stodoly se svíčkami, cesta k vlaku a velké loučení. Snad se dá říci, že i tento kurz se nesmazatelně a v dobrém zapsal do mysli všech jeho účastníků.