Gatagewa

V měsíci dlouhých nocí jsme absolvovali dvě velmi zdařilé akce. První byla tradiční výprava

Vánoce zvířátkům a sobě.
Sešli jsme se v pátek večer v klubovně, abychom ji příslušně vyzdobili, ustrojili stromeček a nacvičili scénky a písničky, které jsme potom velmi úspěšně předvedli rodičům. Režiséři Olda a Jakub se zhostili svých úloh na jedničku.
V sobotu ráno , jsme také již podle dlouholeté tradice, vyrazili do Krčského lesa ozdobit stromeček pro zvířátka ozdobami z mrkve, jablíček, obilí a ovoce, pomerančová krmítka jsme naplnili ovesnými vločkami a moc se nám to povedlo. Zahráli jsme si pár her a vrátili se do klubovny, kde jsme rodičům předvedli nacvičený program, pojedli cukroví, zazpívali si a rozdali si dárky. Letos jich bylo dost.
Ještě se uvidíme ve středu na schůzce a potom nás každého čekají rodinné Vánoce a vánoční prázdniny. A o vánočních prázdninách jezdíme na

Zimní tábor
do Hanychova. Nejinak tomu bylo i letos. Zachraňovat Pohádkovou říši za pomoci nejrůznějších podivných skřítků jsme se vydali den po Štěpánu, kdy nás oblíbený žlutý autobus dovezl do Liberce. Cestu nám zpříjemnili Tom a Jerry a horká čokoláda.
Hned jak jsme složili batohy na ubytovně vydali jsme se s Kráťou na cestu k jeskyni. Prý je tu někde drak, který požaduje lidské oběti. Nesní je jen tehdy, když mu uvaří dobré jídlo.
A tak i z nás byly každý den vylosovány dvě oběti, které měly službu v kuchyni, a pokud se jim podařilo vše dobře uvařit a kuchyň udržet v pořádku, drak gurmán je ušetřil.
Zima nám letos sníh nepředvedla, a tak jsme lyže vezli zbytečně. Nicméně jsme si užili výlety do Kryštofova údolí, na Ještěd a ke skautské studánce. Trochu sněhu napadlo ve čtvrtek ráno, a to byl důvod vytvořit z té trochy mokrého sněhu nejroztodivnější sněhuláky. Nejlépe se povedla želva.
Z Ještědu jsme část cesty zdolali na „pekáčích“ a část pěšky. U skautské studánky bylo sněhu dost, a tak jsme si i zahráli některé hry ke kterým je sněhu třeba.
Čas rychle plynul a už tu byla silvestrovská oslava se vším, co k ní patří – chlebíčky, jednohubky, buráky, cukroví, nealko nápoje, legrace, rachejtle a novoroční přípitek.
Letos to vyšlo tak, že jsme odjížděli už prvního, a tak jsme šli hned po půlnočním ohňostroji spát, abychom mohli ráno zabalit a uklidit.
To se podařilo a opět žlutým autobusem jsme se vrátili brzo odpoledne na Černý Most, kde si nás vyzvedli rodiče. I bez sněhu to byla velmi vydařená akce. Škoda, že někteří z nás museli zůstat doma, ale snad jim to příště vyjde.

V září jsme se sešli v klubovně nejen my, „staří harcovníci,“ ale i naši noví kamarádi a nové kamarádky, a zatím na každé schůzce někdo přibývá. To je moc fajn.

MĚSÍC LOVU

V tomto měsíci  bylo naše středisko pořadatelem Setkání družin celého našeho sdružení. Místo abychom vyjeli ven, stali jsme se hostiteli ostatních z různých koutů republiky. Byla pro ně připravena pohádková hra a hra pro seznámení s historickými památkami naší stověžaté matičky zakončená legendárním honem na Široka ve Stínadlech.

Stovkaři: v měsíci lovu byli: Vráťa, Lukáš, Jakub, Šárka

MĚSÍC PADAJÍCÍHO LISTÍ

Po celý měsíc padajícího listí jsme se těšili na naši tradiční podzimní výpravu, která se koná vždy v době podzimních prázdnin. Tentokrát byla na téma draků a dračích jezdců. Rozděleni jsme byli na 3 týmy – Dračí spár, Šarlatoý had a Jasný Fénix.
Velmistři řádu dračích jezdců nás velmi pečlivě testovali, zda se můžeme stát členy tohoto řádu a byli jsme podrobováni mnoha zkouškám. Museli jsme třeba všude s sebou nosit a chránit před poškozením „dračí vejce“. Přesvědčili jsme se, že kinder vajíčka jsou velmi, velmi křehká.
Ubytováni jsme byli v klubovně rokycanských skautů na  Skautské louce v ulici Skautská. Absolvovali jsme dva pěší výlety, které nám Kráťa prokládal svými vypečenými hrátkami. Součástí téhle výpravy je také Drakiáda s vlastnoručně vyrobenými draky. Letos se ovšem draci nepovedly, větru také nebylo nazbyt, takže jsme si udělali jen hezkou procházku na letiště a zpátky. Dráčci, které jsme si mohli uplést z bužírek se povedly mnohem více a jsou naším suvenýrem z výpravy.
Na závěrečnou večeři jsme měli z přidělěných surovin – šunka, salám, sýr eidam, tavený sýr, okurka, paprika, rajče, vejce na tvrdo a veka – vyrobit dračí hostinu. Dračí jeskyně, chlebíčky připomínající draka, drak z veky ozdobený přidělenými surovinami a další drobnosti neměly chybu.
Korunou celé tabule byl ovšem dort, který byl odměnou pro vítězný klan Dračího spáru. Byl to domácí dort – drak  potažený zeleným marcipánem a s velkýma pěnovýma očima. Fakt dobrý.
Aby nebylo draků málo, museli jsme vybrat z každého klanu dva odvážlivce, kteří si museli dojít setmělým areálem pro dračí oko, a to sníst. Napřed jsme z toho byli poněkud rozpačití. Osvětlené svíčkou ty oči nevypadaly zrovna vábně, ale byly to dobré pěnové bonbóny.
Čas utekl rychle, a tak tu byl poslední den s balením, úklidem a spoustou her. Podzimky se nám zkrátka vydařily.

Stovkaři se v měsíci padajícího listí stali: Vráťa, Lukáš, Jakub, Matěj, Šárka, Agáta

Sejdeme se ve středu 7. 9. 2011 v 16,30 hod. v klubovně. Podrobnosti najdete již teď zde v kalendáři, stejně jako instrukce k zářijové akci a termíny dalších výprav.
Těšíme se na nové kamarády a kamarádky. Všechny nutné informace a naši kroniku najdete na těchto stránkách. Neváhejte, přijďte i vy, těšíme se na všechny!

Letošním letním táborem nás provázela táborová hra z doby třicetileté války, českého stavovského povstání, z času rytířů a alchymistů.
Sledovali jsme osud členů dvou českých šlechtických rodů Zouzarů a Smiřických. Rod Smiřických patřil v té době k nejbohatším, ale dle legendy, nepřišel ke svému bohatství vždy jen poctivou cestou, a tak nakonec zemřel i poslední mužský potomek rodu a majorát byl rozprodán.
Naším úkolem bylo získávat groše a za ně vykupovat jednotlivá panství majorátu Smiřických. Družina, která zakoupila více panství se stala vítězem táborové hry. Zvítězila dívčí družina.

První týden tábora byl zasvěcen získávání znalostí v Rytířské škole, protože s námi bylo i několik nových kamarádů a kamarádek, kteří neměli naši celoroční průpravu. Témata byla tábornictví, orientace, uzlování, skauting, sebeobrana, znalost přírody, oheň….
Každý měl možnost, po zbytek tábora, plnit úkoly nejen z těchto oblastí, ale čekaly nás i zkoušky fantazie, tvořivosti, bystrosti, řečnické obratnosti. Jejich splněním jsme si vydělávali groše.
Kromě toho jsme měli možnost získávat barevné stužky, které nám zajistily postup v rytířském řádu Sekáčů. Byly to červená stužka zdatnosti, modrá statečnosti, žlutá zdvořilosti, zelená pevné vůle a hnědá cti. Kdo získal jednu ze stužek byl pážetem a mohl si dokončit výrobu meče či dýky z polotovarů, které pro nás obětavě nachystal Šiška. Tři stužky znamenaly hodnost panoše, který už mohl nosit svou zbraň a rytířem se stal ten kdo měl splněny všechny stužky. Jeho privilegiem bylo, mimo jiné, že nemusí ráno na rozcvičku, tedy motivace k získání dosti silná.

• Bez jakéhokoliv stupně, tedy bez jediné stužky skončili Kuba a Eliška.
• Pážaty se stali Vráťa, Lukáš, Jirka
• Panoši se stali Kačka, Kačenka, Matěj, Olda, Pavel, Agáta .
• Jako rytíři končili tábor Knedlík, Renča a Kikina.

Nejvíce grošů na osobním kontě

• Renča (423)
• těsné za ní druhý zůstal Olda (420)
• o třetí místo se podělili Knedlík s Kikinou (355)
• a čtvrté místo patřilo Agátě.

Program tábora byl pestrý.

• V rámci alchymistické dílny jsme vyráběli tvaroh, jogurt, léčivé masti, vonná mýdla a tajné inkousty;
• obdrželi jsme návod na přípravu „červeného elixíru“, kterým jsme mohli specielní nerost proměnit ve zlato (přijít na to nám trvalo celý tábor);
• seznámili jsme se s geocachingem a pod vedením Hříbka jsme na výletě do Českých Budějovic a Nových Hradů  „odlovili“ několik „kešek“;
• někteří z nás se na občasné noční hlídce setkali s černým nebo bílým mnichem, před černým bylo třeba utéct, od bílého dostali Vráťa a Renča cenné groše;
• dobrodružná cesta za pokladem na hrad Louzek na který nás upozornil černý mnich
• nechyběly míčové hry, woodball ani „nízká“ lana
• užili jsme si jarmark s atrakcemi a mnoha dobrotami
• užili jsme si spoustu menších i větších her, i většina rozcviček se odehrávala formou her;
• počasí nám letos v podstatě přálo, protože většina bouřek a přívalových dešťů přišla v noci a prokázala, že je tábor dobře postaven neboť jsme vše přečkali v suchu a pohodě. Dobře byla postavena nová kuchyň, a také nový hangár, který jsme během roku mohli zakoupit nám velice pomohl.
• Jídlo bylo jako vždy skvělé od kuřat přes steaky až ke svíčkové.

Zkrátka letošní tábor se vydařil po stránce počasí i atmosféry a všem, kteří se na něm podíleli patří VELKÝ DÍK!!!

• Víkendové stavěčce ve složení  Kraťas, Bobr, Jirka, Panda, Pája, Šiška,Petr, Hřib;
• těm, kteří budovali celý týdenPanda, Pája a Hřib podporováni Vendou a Chmurou a odvedli veliký kus práce;
• Lence za vytvoření kostýmů pro táborovou hru;
• celému vedení tábora bez ohledu na dobu, kterou s námi strávili :Pandovi, Pájovi, Hřibovi, Šiškovi, Honzovi, Petrovi, Vendovi, Chmurovi, Kráťovi, Elišce, Lence, Janče, Růže a Hance.
• všem táborníkům i těm nejmenśím Josífkovi a Štěpánce, Daníkovi, Vojtíškovi a Káje

Podrobnosti si můžete přečíst v kronice a na fotky mrknout buď zde na stránkách, případně na adrese https://picasaweb.google.com/gatagewa/TaborMnichu2011 si spustit prezentaci.

Už se všichni těšíme na setkání v září a rádi uvítáme nové kamarády a kamarádky, kteří budou chtít naše malá i větší dobrodružství prožívat s námi. Veškeré informace o nás najdete  na těchto webových stránkách.

Vzhledem k hezkému počasí jsme si začali klanovky zpestřovast hraním venku. Zatím vede hra ve které Kráťa představuje mravenečníka. Stoprocentní docházku v měsíci měly jen

Šárka a Agáta

ostatním to „pokazila“ účast na škole v přírodě.

Květnová výprava nás zavedla opět do našeho oblíbeného Měsíčního údolí u Vlašimi, kde jsme absolvovali další předtáborovou část naší budoucí táborové hry. Měsíční údolí je moc hezké tábořiště, a protože jsme zde byli na podzim, časně zjara a teď mohli jsme krásně sledovat, jak se příroda mění v souvislosti s ročními obdobími. Na podzim barevné listí na stromech, v březnu ještě holé stromy a stará tráva a teď všude spousta zeleně a jarních kytiček.
Společně s magistrem Kolonem jsme navštívili osadu, kde žili alchymisté. Jeden z nich se pokusil vypěstovat z kořene mandragory mužíčka, kterého alchymisté nazývali „homunkulus“, ale tenhle jeho pokus špatně dopadl. Alchymista už není mezi živými a mandragora zmizela. I my jsme se měli pokusit získat kořen mandragory, pro který se bylo třeba vypravit o půlnoci za specifických bezpečnostních opatření – ochranné byliny, špunty do uší…..
Napřed jsme si ale museli vyrobit hmotu, kterou bylo třeba sníst a také mandragoru jí po získání nakrmit, abychom všichni byli v bezpečí. Z téhle hmoty se nakonec vyklubal karamelový oplatkový dort a byla to fakt mňamka! Největší práci dalo uvařit karamel.
Obě družiny mandragoru získaly a musí ji do tábora opatrovat, aby se v průběhu táborové hry mohla stát naším ochranným talismanem. Kdo bude chtít v táborové hře zvítězit, musí se o ni hodně dobře starat.
Předpověď o deštivém počasí se nesplnila, počasí bylo úžasné a my jsme si tak mohli výpravu pořádně užít a při hrách se pěkně vyřádit. Škoda, že naše červnová víkendovka odpadne, takže dalším společným výjezdem už bude náš letní tábor.

Těšíme se a jsme zvědaví, protože na starém místě bychom měli být s několika novými kamarády a novou kuchyní a jídelnou. To znamená pro naše dospěláky velkou spoustu práce. Škoda, že jsme ještě moc malí na to, abychom mohli při stavbě pomoci. Za dva, tři roky už to bude jiné!

Kromě pravidelných schůzek byl ve znamení velikonočních prázdnin, a tedy delší výpravy. Stovkaři se v měsíci trávy stali:

Šárka, Agáta, Olda, Vráťa, Matěj

V době, kdy jsme byli na své výpravě, byli v naší klubovně skauti ze Šlapanic a v rámci naší internetové hry „Osídlování“ nám obsadili Prahu a vyvali nás na souboj. Na schůzce po výpravě jsme splnili úkoly, které byly součástí souboje a do příští schůzky se dozvěděli, že jsme souboj vyhráli. Praha zůstala naše, a tak spolu s nově osídleným Tachovem máme celkem 7 osídlených území.

Alchymistická velikonoční výprava
Tak jako každý rok vyrazili jsme do Třemešného pod Přimdou do malého srubu na Včelnici. Tomu místu říkáme „U korýtka“ podle suprové umývárky na potoce, kterou zde vyudovali skauti z Boru u Tachova, kteří sem v létě jezdí na tábor. Nebylo nás mnoho, protože Knedlík na poslední chvíli účast odřekl a Lea byla nemocná. Nicméně stejně jsme si to pěkně užili, protože počasí nám neobvykle přálo.
Největším překvapením bylo to, že jsme zahájili táborovou hru, a každý kdo byl přítomen na výpravě získá jistou částku v groších, která se mu bude na letním táboře velmi hodit. Letošní táborová hra nás zavede do období Třicetileté války a do světa alchymistů.
Hned po příjezdu jsme za splněné úkoly obdrželi list psaný tajným písmem na kterém byl návod  na výrobu magických léčivých krystalů. Vyluštěný návod byl poukázkou na suroviny, které byly pro jejich pěstování třeba. Zařídili jsme se podle návodu, a krystaly nám skutečně vyrostly, a možná tam rostou ještě teď. Výsledné dílo lze uvidět na fotografiích.
Druhý den patřil vaření, tábornickým dovednostem, vaření a pážecím zkouškám. Pán ze Švamberka usídlený na Přimdě hledal pážata do své družiny a dostat se do ní nebylo nic lehkého. Bez zdatnosti a důvtipu byli zájemci bez šance.
Třetí den jsme se vydali s Kraťasem na výlet. Cílem byl hrad Přimda, o kterém jsme se dozvěděli, že patří mezi nejstarší hrady u nás. Škoda, že už z něj zbyly jenom ruiny. Z výletu jsme se vrátili až večer, a tak na nás čekalo posezení s kytarou při svíčkách a malá večerní hra.
Dnešní den patřil zdobení vajíček, tradičním lívancům a velké hře s písmenky. Po lese byly rozmístěny kartičky s písmeny a symboly. Každá družina dostala tabulku se symboly a písmena se musela do tabulky podle těch symbolů zapsat. Tak jsme se dozvěděli jednu z životních moudrostí, kterou se řídil místní alchymista, dokud byl ještě na živu.
Vajíčka se povedla jenom Lence, hru s písmenky vyhrála dívčí družina. Večer byl prima, protože se nám zalíbilo zpívání a Panda si zase jednou rád zahrál na kytaru a naučil nás nové písničky.  Kráťa nám každý den četl na dobrou noc povídku nebo pověst.
V pondělí ráno jsme museli vstát brzy, zabalit si, uklidit a odejít na vlak. Jel sice brzo, ale bylo to nejlepší spojení na naší dlouhé cestě zpět domů. Bylo to fakt super!!

V měsíci vran se nám celkem dařilo. Stovkaři, tedy lidmi se stoprocentní účastí na všech březnových akcích se stali

Agátka, Šárka, Matěj, Jakub a Olda.

Neklamným znamením toho, že přichází jaro je, mimo jiné to, že jsme vyrazili na víkendovou akci dále od Prahy, a to do našeho oblíbeného Měsíčního údolí. Tady jsme strávili vpravdě pohádkový víkend. Navzdory předpovědi se špatné počasí nedostavilo a podstatnou část víkendu bylo slunečno. Program byl celý o pohádkových bytostech, které se sjely na sněm v tomto údolí.

Museli jsme svést lítý boj ohrad, projít bez úhony zakletým údolím, v náročném testu prokázat znalost pohádek a večerníčků, projít stezku s tajemnými světýlky a chytat bludičky.

Nejnáročnější byla cesta za pokladem v pohádkovém lese. Abychom poklad našli vyžadovalo dobrou spolupráci a umění se rozhodnout. Čekala nás záludná setkání s pohádkovým dědečkem, kouzelnou babičkou nebo i ježibabou. Kdo se například rozhodl ukradnout ježibabě koště a odletět z jejího dosahu, dozvěděl se na dalším stanovišti, že letěl bez ježibabího řidičáku, tudíž řízení nezvládl a vrací se na některé z předchozích stanovišť. Kdo se rozhodl napít se živé vody, záhy zjistil, že přehlédl pokyn, že taková voda je jen k zevnímu, nikoliv k vnitřnímu použití, a to jeho pouť také prodloužilo. Ti kteří si vybrali jako řešení bacit ježibabu lopatou a utéct se dokonce ocitli znova na začátku hry. Násilí není přece přípustné ani vůči ježibabě!

Hra byla moc fajn a truhlice plná  hodně, hodně dobrých bonbonů, která byla tím hledaným polladem se celkem rychle vyprázdnila, když jsme si sdělovali své zážitky z téhle cesty. Ještě před vstupem do Pohádkového lesa jsme si na ohýnku vařili oběd. Zatímco se nám vařila bramboračka, opékali jsme špekáčky a chystali si večeři. Když bylo vařeno, zahrabali jsme do žhavého popela naši budoucí večeři. Po návratu z pohádkového lesa přišlo hotové, krásně upečené masíčko se sýrem a slaninou k chuti.
Čtením na dobrou noc byla po oba večery Velká kočičí pohádka z Devatera pohádek pana Čapka. Moc pěkná, i když druhou část slyšelo do konce už málo z nás. Po bezva dni se nám opravdu dobře spalo.

Ráno jsme si zabalili, uklidili a zahráli si hry podle našeho gusta. Potom už, jako vždy zbývalo jen dojít na vlak a vrátit se do Prahy. Příště nás čeká tradiční velikonoční výprava ke korýtku.

Scházeli jsme se, jako obvykle, na pravidelných schůzkách. Stoprocentní účast na všech akcích v měsíci měli

Šárka, Jirka, Matěj, Jakub

Hon na Široka
Naší únorovou víkendovkou byla jedna z nejoblíbenějších akcí, a to sice výprava do Stínadel za tajemným Širokem a ježkem v kleci. Sešli jsme se v klubovně už v pátek večer a čekalo nás první překvapení. Přišla Dáša se svým tanečníkem a učili jsme se tancovat country. Bylo to fajn a byla u toho i velká legrace.
Abychom se naladili na tématiku této výpravy, a aby ti, kteří neznají strhující Jestřábův příběh o Rychlých šípech, Vontech a Stínadlech, čtvrti plné křivolaských uliček a tajemství, věděli o čem ten příběh je, promítli jsme si na dobrou noc seriál „Záhada hlavolamu.“
V sobotu ráno  se vydaly dvě družiny – Vydry a Rysi – na průzkum pražských památek při kterém se musely jedna před druhou skrývat. Navíc každá družina dostala s sebou určitou, nevysokou, částku peněz s úkolem, že za ni musí nakoupit na slavnostní nedělní oběd minimálně o 2 chodech pro 6 osob, který sama připraví. Tak jsme se seznámili na vlastní kůži s tím, že vymýšlení „co nakoupit, co uvařit“ a ještě vyjít s přidělenými penězi není žádná legrace.
Po návratu z průzkumu po Praze jsme se najedli a vypravili se do Stínadel, kde jsme museli splnit spoustu úkolů, vyhýbat se všudypřítomným Vontům a dívat se, zda nezahlédneme Široka. Jako vždy to bylo napínavé, ale tentokrát splnily obě družiny všechny úkoly, a také každá chytla jednou Široka. Ježka v kleci však nezískaly a dohady, kdo je vlastně Široko zabraly celou cestu zpět do klubovny. Ta postava je i nadále zahalena rouškou tajemství, a to je dobře. Po náročném dni jsme usínali při „nočníčku“, kterým byl film „Ukradená vzducholoď“.
V neděli jsme ráno vstali poměrně pozdě a po snídani jsme se pustili do přípravy oběda, který se celkem vydařil i přes nejrůznější problémy. Nejlepší bylo, když Rysi koupili dvě polévky do hrnečku a zalili je dvěma litry studené vody, protože si nepřečetli návod a domnívali se, že 0,2 l znamená dva litry a nikoliv jen dvě deci. Druhý chod, špagety s kečupem byl docela fajn, i když na „hvězdičku“ teda nebyly.
Vydry vsadily na klasiku – bramborová polévka a palačinky nebyly cenově náročné a povedly se. Součástí oběda byl i slavnostně prostřený stůl, a tady se obě družiny velmi snažily a výsledek byl super.
Po obědě jsme umyli nádobí, uklidili, zabalili si věci a dozvěděli se, jak zápolení našich dvou družin dopadlo.  Jen těsně o dva body zvítězily Vydry, a proto Majda, která je vedla získala pro rok 2011 titul „Velký Vont“ a s ním spojená práva, ježka v kleci a vontský prsten. Akce se jako vždy moc líbila, jen škoda, že na ní někteří chyběli.
V březnu už vyrážíme do přírody a připravujeme se  na letní tábor. Čeká na nás Tajemství měsíčního údolí a velmi rádi s sebou vezmeme i nové kamarády a kamarádky. Přijďte, těšíme se na Vás.

Měsíc sněhu byl ve znamení nemocí, individuálních pobytů na horách či jinde mimo školu, a proto stoprocentní docházku v tomto měsíci měla pouze

Šárka.

Nicméně schůzky probíhaly normálně, a také

Pohádková výprava .
V pátek večer jsme si vyráběli krabičky potažené kůží, které nám budou sloužit jako KPZ, tedy pro nezasvěcené, jako Krabičky poslední záchrany plné užitečných drobností.
Sobota patřila celodennímu výletu v nejbližším okolí Prahy a souboji s Zelenookým lidojedem ve kterém jsme všichni obstáli se ctí. Večer jsme společně shlédli film Oliver Twist.
V neděli jsme vyrazili na vycházku po Praze a chtěli se podívat na novou expozici v Technickém muzeu, kde však bylo ještě zavřeno. Po návratu jsme se najedli, uklidili klubovnu a kolem třetí hodiny odpoledne jsme se rozešli domů.
V měsíci hladu snad už budeme zase chodit všichni.Vždyt na nás čeká jedna z nejoblíbenějších akcí v roce, a to sice výprava do Stínadel a setkání se záhadným Širokem. A tu si nechá ujít jen málokdo. Také už se chystáme na letní tábor, takže kdybyste chtěli s námi, mrkněte se na instrukce „Letní tábor 2011″.