Měsíc bláznů nám utekl rychle

Na klanovkách (schůzkách) se už dozvídáme i něco nového, třeba o uzlících a pochodových značkách. Klan Rysů intenzivně pracuje na splnění nováčkovské zkoušky, Vydry , ke své škodě, nijak nespěchají. Samozřejmě, že i nadále většina programu klanovek patří hrám a něco dobrého na zub se taky vždycky najde.
V termínech našich víkendových výprav nám počasí zrovna nepřálo, a tak byl vždy program operativně upraven. Ještě, že máme nejen útulnou, ale také prostornou klubovnu, kde se dá dělat spousta her, a to i pohybových. Na každou společnou akci se totiž těšíme a nechtěli bychom o ni přijít.
Stoprocentní docházku v tomto měsíci měli: Jakub, Julča, Zuzka a Šárka. A jaké byly výpravy?

Po stopách náčelníkova syna
7. – 9. 11. 2008
Sešli jsme se v pátek v klubovně a nebylo nás moc, protože některé z nás skolil chřipkovýbacil. Nicméně nás bylo dost, abychom mohli zahájit našimi pokřiky slíbený turnaj ve společenských hrách. A tak jsme vystřídali Člověče nezlob se, Kloboučku hop, Nervíky, Aktivity, Yamahu…
Jako vždycky, čas rychle ubíhal, a tak jsme povečeřeli, zazpívali si při Pandově bezvadném kytarovém doprovodu a usínali opět při jednom z příběhů žáků Kopyta a Mňouka.
V sobotu ráno, třebaže venku lilo jako z konve, seznámila nás Hanka s legendou o synovi indiánského náčelníka, který se vydal na cestu dospělosti po řece, která ho dovedla až k moři, na ostrov, kde Hadí lidé střežili amulet hojnosti a úrody. V průběhu cesty požádal o pomoc mocnou Pavoučí ženu. My jsme se tu prosbu museli naučit také. Zněla takto:
ÍČU OVAP ONEŽ ARDUOM OMDĚV,
Pavoučí ženo, moudrá vědmo,
pomoz svojí moudrostí,
ať na ostrově není bědno
a strach mi nejde do kostí.
O ochranu jdu tě prositi,
ať můžu hlavu hrdě nositi.
Za odměnu slibuji ti rád
na straně dobra vždycky stát.
Na naučení jsme měli cestu z klubovny do Hostivařského lesoparku, kde se měly odehrávat všechny soutěže. Stále jsme doufali, že déšť ustane. Stačili jsme ale jen sehnat Pavoučí ženě dohromady psí spřežení, naobědvat se a pochopit, že déšť prostě nepřestane, takže se musíme dostat zpět do klubovny.
Tady bylo naším prvním úkolem vyrobit z přidělených surovin co nejhezčí a nejoriginálnější chlebíčky. Povedly se, a tak jsme je hned s chutí snědli. Potom následovaly další soutěže. Museli jsme čelit nástrahám šamana Štronzo, mistra útěků, mistra převleků a mistra moudrosti. Pokud jsme uspěli, obdrželi jsme část amuletu hojnosti. Došlo i na oblíbené hry jako jsou UNO a UBONGO. Chvíli jsme věnovali také úpravě deníků a povídání o kmenových zvycích, zejména těch vánočních. Potýkali jsme se s uzlíky a zbyl i čas na hry, které jsme si sami vymysleli, zpívali jsme si. Večerníčkem opět byl příběh žáků Kopyta a Mňouka o tom, jak krotili šílenou kozu.
Také neděli jsme strávili při soutěžích na hřišti i v klubovně a po dobrém obědě, který jsme si sami připravili byl čas jít domů. Amulet první získal klan Rysů a stal se vítězem výpravy.

Kmenovka a Hádankářská výprava
21. – 22. 11. 2008
V pátek nám také chybělo několik lidiček, a tak jsme nemohli nacvičovat program na vánoční besídku, jak bylo původně v plánu. Nicméně jsme si připravovali rekvizity. Bavilo nás vybírat a převlékat jim kostýmy, navazovat vodicí nitě a učit se s nimi hrát. Tentokrát jsme po zakončení šli spát domů.
V sobotu ráno jsme se sešli v klubovně a pustili se do kreslení kulisy lesa pro naši pohádku. Kromě toho jsme byli rozděleni do dvou družstev, jedno bylo smíšené a druhé tvořily Vydry. Každé dostalo obrázek ježka a za každou vyhranou soutěž nebo uhodnutou hádanku jsme mu nalepili jedno jablíčko, aby měl zásoby na zimu. Po obědě jsme se pěšky vydali do Týnské uličky, kde je muzeum čokolády, známé také jako Čokoládový dům. Cestou jsme plnili různé úkoly, zejména na postřeh. Po zaplacení vstupného jsme dostali malinký kelímek horké čokolády, shlédli film o historii čokolády a jejím pěstování, také obrazy malované čokoládou a hledali odpovědi na otázky, které jsme dostali u vchodu. Odpovědi jsme našli a pak jsme si šli namalovat každý svůj čokoládový obrázek, který jsme si v deskách mohli odnést domů. Taky jsme dostali dobrý čokoládový lék.
Čas se opět nachýlil, a tak jsme odevzdali u vchodu odpovědi na otázky a na památku dostali jeden z kakaových bobů ze kterých se čokoláda vyrábí. Po návratu do klubovny jsem rychle uklidili, zakončili a rozešli se domů. Tentokrát zvítězily Vydry. jejich ježek má na zimu spoustu jablíček. Bylo to fajn.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kronika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář