Malonty – Meziříčí 1. -18. 7. 2009
Sestava: Rada starších: Panda, Hanka, Kráťa, Pája, Šiška, Hřib, Chmura, Majda
Winingus (Vydry): Julča, Zuzka, Šárka, Kačka, Anička klan
Akwiah (Orli): Knedlík, Pavel, Olda, Vráťa, Honza, Jirka klan
Nyank (Rysi): Kapitán, Matěj, Lukáš, Jakub
Středa 1. 7. 2009
Osda-kanet (moudrá slova): Práce šlechtí
Ráno na Hlavním nádraží jsme se sešli všichni včas a se vším, co jsme měli mít s sebou. Nasedli jsme do vlaku a paní průvodčí zjistila, že máme místenky na jiný vlak. Přesedli jsme si tedy a vše se vyřešilo. Ale jen do doby než byla oznámena výluka mezi Veselím nad Lužnicí a Českými Budějovicemi. Autobusy se vlekly v důsledku čehož nám ujel přípoj u kterého měl čekat objednaný autobus. Mezitím co jsme dvě hodiny čekání na další vlak trávili procházkou po Českých Budějovicích, zařizovali dospělí přesun rezervace autobusu. Zdařilo se, a tak už jsme bez většího dobrodružství dorazili na místo.
Přípravka ve složení Panda, Pája, Venda, Hřib si spolu s víkendovými pomocníky pěkně mákla, a tak už zbývalo jen zařídit týpí a do toho jsme se hned pustili. Situaci komplikovala podmáčená louka, ale večer už jsme všichni uléhali do svých postýlek a usínali za zvuku deště bubnujícího na plachtu. Pro většinu z nás první noc v týpí.
Čtvrtek 2. 7. 2009
Osda-kanet: Hádka se nevyplácí, nevrátíš se po ní domů spokojen
Služba: Hanka, Julča, Jakub, Pavel
Jídlo: snídaně: chleba s máslem a marmeládou svačina: oříškové rohlíčky, jablko oběd:slepičí polévka, kari rýže svačina: chlupatý chleba večeře: nudle s mákem
Den jsme zahájili čokoládovou rozcvičkou. Každý si běžel na určené místo pro malou čokoládičku Milka. Po snídani jsme začali dozařizovat týpí a vybalovat si věci. Díky vydatné pomoci Majdy byly Vydry hotové jako první.
Než jsme se stačili pustit do další práce, rozpršelo se. Deště jsme využili k seznámení se s legendou táborové hry, osobními wampumy a táborovými zpěvníčky.
Po dešti jsme v týpí měli místo ohnišť malá jezírka, a tak bylo nutné vykopat odvodňovací kanálky. Do toho se pustila Rada starších a ostatní šli nosit zásobu dřeva do kuchyně, abychom měli na čem vařit. Po svačině jsme měli všechno hotové a počasí nám dovolilo zahrát si několik her. Po večeři jsme si chvíli povídali a četli v jídelně a šli rádi brzo spát.
Pátek 3.7. 2009
Osda-kanet: Měj v úctě všechny lidi, ale neplaz se před nikým
Služba: Šiška, Zuzka, Kapitán, Matěj
Jídlo: snídaně: krupicová kaše, čaj svačina: mrkev oběd: lívance svačina: chleba s vajíčkovou pomazánkou večeře: bramborový kuba
Pro změnu od rána opět prší. I přesto se snažíme dostavět tábor. Je třeba upravit obřadní tee-pee, táborový kruh, postavit hřiště, vztyčit stožár a vybudovat saunu. Vše jsme zvládli, jen pro stožár schovaný na druhém břehu potoka budeme moci jít až opadne trochu voda.
Během práce jsme měli hledat Tavanearsův wampum psaný tajným kmenovým písmem. Štěstí měly Vydry, které ho našly před obědem a musí ho vyluštit. Vše se nám dařilo. Přijeli první hosté – Králík a Eliška s Josífkem (1,5 roku). Eliška je bývalou dcerou kmene a současnou paní doktorkou, takže nás bude mít kdo léčit.
Když bylo všechno hotovo, i navzdory dešti, mohli jsme si opět zahrát několik her.Největší úspěch mělo Hutututu, které s námi hráli i členové Rady starších, a tak to bylo hodně zajímavé. Večer jsme si unaveni šli lehnout a spánek nás přemohl rychle.
Sobota 4.7. 2009
Osda-kanet: Květiny jsou pro potěchu naší duše, nikoliv pro ozdobu našeho těla. Nechme je, ať žijí život, který je jim určen.
Služba: Majda, Kačka, Lukáš, Vráťa, Honza J
ídlo: snídaně: pudink s ovocem a piškoty, čaj svačina: jablko oběd a svačina na výlet:chleba s rybičkovou pomazánkou, oplatka, okurka večeře: chlupaté knedlíky se zelím a cibulkou
Ráno jsme se konečně probudili do sluníčka. Po nástupu jsme se dozvěděli, že máme před sebou cestu na Horu Lá-tí, kde měl sachem Tavanears něco ukrýt.
Nejprve jsme si museli vybudovat klanová ohniště a připravit dřevo. Naše trasa vedla na Nová Stavení, desky, Dluhoště, odtud na Kuřský vrch a zpět do tábora. Po cestě jsme museli plnit nejrůznější úkoly.
Ke konci cesty jsme narazili na Páju a Šišku, kteří seděli u rozdělaného ohně. Naším úkolem bylo dopravit oheň do tábora a rozdělat ho v klanových ohništích. Povedlo se i navzdory dešti.
Večer byl první poradní oheň v obřadním týpí u kterého jsme si zazpívali a dozvěděli se další pokračování příběhu odvážné hrstky indiánů Cherokee.
Neděle 5.7.2009
Osda-kanet: Rozvíjej své tělo, ale nezanedbávej svou mysl. Je to mysl, a nikoliv tělesná síla, co tě jednou dovede k moci.
Služba: Kráťa, Knedlík, Olda J
Jídlo: snídaně: chleba s máslem a medem, kakao, svačina: jablko oběd: květáková polévka, knedlíky s jahodami, meruňkami a překvapením svačina: jogurt, rohlík večeře:kolínka s rajskou omáčkou
Ráno porozcvičce dovezl Králík dalí návštěvu, bývalou dceru kmene Karol. Dnes totiž bude slavnostní výroční a zahajovací oheň na počest toho, že na tomto místě táboříme již po dvacáté. Proto byli pozváni i bývalí členové. Moc se jich, bohužel, nedostavilo.
Dopoledne jsme připravovali vše na ten slavnostní oheň a potom byly testovány naše znalosti o přírodě. Přinést přírodniny, absolvovat Přírodovědnou sazku a potom výprava s Karol do lesa k seznamování se stromy a hry s nimi a o nich. Dorazili další dva hosté Žába a Bobr.
Odpoledne se střídaly hry venku i v jídelně, jak počasí dovolilo. V půl deváté jsme zapálili slavnostní oheň. Klany dostaly za úkol nacvičit nejlepší dochované scénky a výstupy k táborovému ohni z minulých táborů. Zhostili se toho na jedničku. I ostatní přidali svou trošku do mlýna. Potom se sedělo a zpívalo.
Z tohoto ohně pak Panda zapálil pochodeň a obešel s ní všechna týpí ve kterých s ní rozdělal oheň. Je to tradiční zvyk a znamená, že tábor je kompletně hotov a od tohoto večera si každý klan dle svého uvážení může topit v týpí.
Pondělí 6.7.2009
Osda-kanet Člověk se musí postavit strachu tváří v tvář nebo předním bude bez přestání utíkat.
Služba: Hanka, Julča, Jakub, Pavel
Jídlo: snídaně: vánočka, kakao oběd a svačina na výlet: chleba, vajíčková pomazánka, mrkev, oplatka večeře: pórková polévka, bramboráky
Po snídani jsme vyrazili na „PROPUTOPOPO“. Tahle záhadná zkratka z denního programu znamenala Provázkové Putování Po Potoce. Naším úkolem bylo po klanech se vydat po proudu a proti proudu potoka a jít 150 minut. Potom na mapě vyznačit kam jsme došli a začít se vracet. Na provázek jsme měli navazovat to, co charakterizovalo úsek, kterým procházíme a podle věcí navázaných na provázku popsat naši cestu.
Do tábora jsme se vrátili kolem páté hodiny odpolední a dalo se do deště. Ten jsme přečkali v jídelně při hře zvané Aktivity a při doplňování svých osobních wampumů. Tam jsme měli úkoly pro jednotlivce jako např. na každý den jeden obrázek k vybarvení, každý den 10 dřepů, uběhnout dané kolečko, zkoušku vodníka, apod.
Zatímco naši hosté postupně odjížděli, dorazil Chmura, který s námi bude až do konce tábora. Večer byly v obřadním tee-pee u poradního ohně uděleny první tesáky za splněné zkoušky. Po ukolébavce jsme šli spát.
Úterý 7. 7. 2009
Osda-kanet: Roznášet klepy je jako hrát dámu se zlým duchem. Tu a tam vyhraješ, ale častěji se chytíš do pasti své vlastní hry
Služba: Šiška, Zuzka, Kapitán, Matěj
Jídlo: snídaně: porridge, čaj svačina: okurka oběd: bramboračka, milánské špagetysvačina: jogurt, rohlík večeře: bramborový guláš, chleba
Po ranním nástupu jsme s Hřibem hráli různé hry jako třeba „klacíky“, ale také začali trénovat lacrosse. Místo boje o tesáky jsme se věnovali doplńování svých wampumů, a pak jsme šli pročisťovat cestu na pilu, aby byla průjezdná. Po obědě jsme si potom rádi vychutnali polední klid. Po jeho skončení proběhl Indiánský zápas a potom jsme se mohli věnovat rukodělkám.
Mohli jsme si vybrat mezi vyřezáváním ze dřeva, prací s kostmi a kůží a s korálky. Vydry si vybraly korálky a podařilo se jim vyrobit si pěkné náušnice, náramky a prstýnky.
Plánovaná sauna se kvůli dešti konat nemohla, a tak jsme si s pomocí plachet, velkého dřezu, umyvadla a teplé vody z brutaru vytvořili koupelnu, kde došlo k důkladné očistě. A propo – brutar. Letos poprvé netaháme vodu do brutaru ručně, ale máme vodu dovedenu hadicí od pramínku až do kuchyně! Inu, Panda s Trpasem jsou koumesové! Loni naplánovali, letos Panda realizoval.
Středa 8.7.2009
Osda-kanet: Dobro a zlo spolu nemohou přebývat v jednom srdci, proto by člověk neměl chodit do špatné společnosti.
Služba:Majda, Katka, Lukáš, Anička
Jídlo: snídaně: krupička, čaj svačina: mrkev oběd: hrachovka, šunkofleky svačina:chleba s rybičkovou pomazánkou večeře: slepičí polévka, langoše
Ráno opět patřilo tréninku lacrosse prokládanému pohybovými hrami. Dopoledne jsme si připravovali obřadní tanec pro Slavnost sklizně, tedy měli jsme, alespoň podle denního programu. Střídání deště a sluníčka všechno poněkud rozhodilo, takže jsme vše doháněli odpoledne.
Po svačině jsme se vydali po stopách hada. Zřejmě to byl inteligentní jedinec,protože zanechával stopu s pomocí souřadnic polí na šachovnici. Když jsme hada – papírovou spirálu – našli, museli jsme ji nad ohněm roztočit. Podařilo se všem. Po poradním ohni následovala večerka.
Čtvrtek 9.7.2009
Osda-kanet: Měřítkem civilizace není výška jejích betonových budov,ale vztah lidí k jejich bližním a k prostředí ve kterém žijí.
Služba: Kráťa, Šárka, Olda, Knedlík
Jídlo: snídaně: pudink, piškoty, ovoce, čaj svačina: banán oběd: květáková polévka, knedlo, vepřo, zelo svačina: chleba s máslem, čaj večeře: zelňačka, kolínka na sladko
Ráno jsme jako rozcvičku kompletovali půlené pohledy. Do svačiny jsme pod vedením Chmury trénovali jak se zachází s vlajkou při jejím vztyčování a spouštění, abychom se nemuseli bát, že až budeme vlajková četa něco pokazíme. Taky jsme se dozvěděli proč a jak se státní vlajce vzdává pocta.
Po svačině jsme sehráli své první zápasy v lacrosse a bylo to samozřejmě mnohem zajímavější než trénink. Potom jsme si šli do lesa vybudovat pevnosti pro „minidřevárnu“, kterou pro nás připravili Pája jako Bojovník, Šiška jako Lovec a Hřib jako Paladin. Měli jsme navzájem dobývat své pevnosti. Hra byla super, jen škoda, že ji někteří kazili hádkami a podváděním. Navzdory dešti se ji podařilo dohrát. Den jsme zakončili jako obyčejně u poradního ohně v obřdním týpí.
Pátek 10.7. 2009
Osda-kanet: Vzdát se, když je všechno proti tobě je známka slabosti a zbabělosti
Služba: Hanka, Julča, Pavel, Jakub
Jídlo: snídaně: chleba s máslem a marmeládou, čaj, svačina: nektarinka, oběd:bramboračka, kuře s bramborem svačina: tatranka, jablko večeře: zeleninová polévka, bramborový kuba
Ráno nepočasí tvářilo nejistě, ale nepršelo. Po honičce se jmény, která měla nahradit rozcvičku jsme se snažili uklidit týpí a nasnídat se.
Po nástupu konečně došlo na „Slavnost sklizně“.Nejlepší obřadní tanec předvedli Rysi, celkově soutěže vyhráli Orli. Potom jsme museli nasbírat 20 plochých kamínků takových, aby vážily co njpřesněji 2 kilogramy. Nejlépe se to zdařilo Vydrám.
Po obědě jsme si museli vzít osobní věci, kartáček a pastu na zuby a vypravit se z tábora se zalepenou obálkou do Benešova nad Černou. Tady jsme se dozvěděli, že jsme prošli zamořeným územím, a že jsme utrpěli několik úrazů. Musíme se, jim navzdory, vrátit co nejdříve do tábora.
Handicapy jsou: zavázané jedno oko, zlomená lýtková kost ošetřená dlahou, otřes mozku – každých 30 minut 5 minut nést, zlomená ruka zavěšená v šátku. Abychom se při průchodu tím územím už ničím nenakazili, musím si každých 30 minut vyčistit zuby. Nejhorší bylo s handicapy přejít lanovou lávku nad potokem při příchodu do tábora. Den jsme, jako tradičně, zakončili poradním ohněm.
Sobota 11.7.2009
Osda-kanet: Láska je něco, co můžeš po sobě zanechat když umřeš. Tak je mocná.
Služba. Šiška, Zuzka, Matěj, Kapitán
Jídlo: snídaně: chleba s máslem a medem, kakao svačina: mrkev oběd: kuřecí vývar, čočka, vejce, okurka svačina: chlupatý chleba večeře: meruňkové knedlíky
Po rozcvičce s klíšťaty, snídani a nástupu jsme se pustili do získávání tesáků. Většinou jich ještě moc nemáme a ani minikontrola našich wampumů nám nepřinesla žádný bodový zisk.
Odpoledne bylo vyhrazeno opět ručním pracem. Vydry korálkovalky a klukům se nechtělo ani vyřezávat ani tvořit něco jiného, a tak se snažili plnit podmínky pro získání tesáků. Když potom viděli hotový náhrdelník z kostí, bylo jim docela líto, že neměli trpělivost něco takového si udělat. Opakovaný nepořádek v jídelně pak vynesl kuchyni 21 polínek od každého klanu.
Odpoledne vypukly Letní hry kmenů. Jde v podstatě o sportovní klání. Letošním vítězem se stal Matěj, z děvčat byla nejlepší Zuzka.
Dnes večer koneně došlo na saunu, která se trochu protáhla, a tak jsme šli spát bez poradního ohně, ale vymydlení.
Neděle 12.7.2009
Osda-kanet: Člověk nesmí zapomenout ocenit ani tu nejmenší laskavost
Služba: Majda, Lukáš, Olda, Vráťa
Jídlo: snídaně: porridge, oběd: sladká rýže nebo lívanečky večeře: bramborový kuba
Dnes nastal „den chřestýše“. Podle legendy jednoho z indiánů na lovu uštkl chřestýš a on s pomocí šamana přežil. Kmen se však v době léčení uštknutého musel ve všem postarat sám o sebe. I my jsme se dneska museli starat sami o sebe.
Ráno nás probudili, museli jsme si zabalit na jednodenní výpravu a od té doby jsme nesměli do týpí. Za body získané dosud za pořádek v týpí jsme získali suroviny ze kterých by se daly uvařit věci uvedené v jídelníčku. Kromě toho, že jsme si sami vařili museli jsme plnit i různé další úkoly. Například připravovat se na slavnost nazývanou „potlač“ na které se indiáni navzájem hostí a rozdávají si dárky (a samozřejmě, že každý chce být ten nejpohostinnější, i kdyby se měl zruinovat), připravit scénku k poradnímu ohni, apod. Ten, kdo nedostal tolik bodů za úklid, aby získal všechny suroviny, mohl se vydat na „lov ryb“ do potoka. Placaté kameny s namalovanými rybami pak bylo možné směni za potraviny. Takže nakonec všichni získali denní dávku.
Den chřestýše jsme si fakt užili,a to i přes občasné vzájemné neshody. Poradní oheň byl super, scénky se opravdu povedly.
Pondělí 13.7. 2009
Osda.kanet: Kdo je přítomen, když se děje křivda a nepozvedne ruku, aby jí zabránil, je stejně vinen jako ten, kdo se křivdy dopustil.
Služba: Kráťa, Knedlík, Olda, Šárka
Jídlo: snídaně: vánočka, kakao svačina a oběd na výlet: chleba s vepřovou pomazánkou, jablko, jogurt, rohlíkvečeře: květáková polévka, milánské špagety
Ráno po bodování týpí jsme vyrazili na pouť za bílými duby. Původním cílem byla romantická zřícenina hradu Louzek, jenže vzhledem k vedru došlo ke krácení trasy na Hradišťský vrch a posléze jen na vrch Hvězdonický. Kráťa nás zaměstnával nejrůznějšími soutěžemi, počasí nám přálo, ale cesta nám stejně neubývala.
Do tábora jsme se doslova dovlekli až o sedmé hodině večerní. I přes to se nám výlet líbil a také večeře a poradní oheň se zpíváním, a dobře se nám usínalo. Prostě pohoda.
Úterý 14.7.2009
Osda-kanet: Síla bez moudrosti má jen malou cenu
Služba: Hanka, Pavel, Julča, Jakub
Jídlo: snídaně: chleba s marmeládou, čaj svačina: jablko oběd: polévka z uzeného masa, bramborové knedlíky, uzená plec, zelí svačina: chlupatý chleba večeře: bramborový guláš
Ráno to opět vypadalo na hezký den, a tak mohl program probíhat přesně poodle plánu. Došlo tedy na Slavnost bílých dubů a 13. noci. Nejlepší masku měli Matěj, Knedlík a Anička, nejlepší životopis své postavy stvořili Kapitán a Vráťa. Potom následovaly různé veselé, sólové i týmové soutěže ve kterých zvítězil klan Rysů.
Po vynikajícím obědě a poledním klidu jsme se šli koupat k sauně. Bezvadně jsme se v potoce vyřádili. Po osvěžující koupeli jsme pokračovali v klanovém soupeření. Soutěže jsme však nestačili dokončit, protože, jak říkají členové rady starších, všechno nám dlouho trvá a o čas se připravujeme vzájemnými dohady. Snad se je podaří dokončit zítra.
Po nástupu jsme si připravovali scénky na poradní oheň, který se povedl velmi.
Středa 15. 7. 2009
Osda-kanet: Ukradené jídlo nikdy neutiší hlad
Služba: Šiška, Zuzka, Matěj, Kapitán
Jídlo: snídaně: porridge, čaj svačina: nektarinka oběd: kuřecí vývar, kuře s bramborem svačina: jogurt, rohlíkvečeře: kolínka s rajskou omáčkou
V sobotu se už budeme loučit s naším táborem, a proto je třeba využít pěkného počasí k tomu, abychom přivezli do Prahy zpět suchá týpí. Dnes jsme tedy zahájili balení, stavbu přístřešků ve kterých budeme spát a bourání týpí. Balení našich věcí se, jak je na tomto táboře zvykem, protáhlo až do oběda, takže na jednu z posledních letošních soutěží mohlo dojít až po poledním klidu. Jednalo se o zkoušky smyslů, lukostřelbu, hod oštěpem a další. Vítězem se stal Pavel, druhý byl Knedlík a třetí Julča.
Večer byl poradní oheň na kterém jsme se dozvěděli, že se máme pokusit složit mapu a abychom získali poslední dílek mapy, je třeba projít stezku duchů. To byl poplach! Kde máme všechny získané dílky mapy? Co nás čeká na stezce duchů? Budeme moci jít pro poklad? Mapu se podařilo poskládat jen Orlům, stezkou duchů prošli všichni, ale ráno se mělo ukázat, že nikoliv tak úspěšně jak se domnívali.
Čtvrtek 16.7.2009
Osda-kanet: Snaž se být silným ne proto, abys byl lepší než ostatní, ale proto, abys porazil svého největšího nepřítele – sebe sama.
Služba: Majda, Lukáš, Olda, Vráťa
Jídlo: snídaně: krupička, čaj svačina a oběd nas výlet: chleba, tavený sýr, okurky, oplatky večeře: pórková polévka, rizoto
Dnes jsme se měli vydat na cestu za pokladem, a to v pořadí jaké jsme získali v táborové hře. První tedy vstali Orli, ale zjistili, že si včera na konci stezky duchů nikdo z nich nepřečetl že ,a kde, má hledat poslední dílek mapy, který ukazoval místo s pokladem. Orli tedy neodešli a byli vzbuzeni Rysi. Ti poslední dílek měli, mapu složili, a tak mohli, za doprovodu Hřiba, hned ráno vyrazit tak, jak bylo plánováno. Nakonec vstávaly Vydry, které měly stejný problém jako Orli. Za pokladem ale chtěli všichni.
Nastalo smlouvání za jakých podmínek to půjde. Každý z klanů tedy musel splnit nějaký úkol související buď s přípravou na závěrečný táborový oheň nebo úklidem tábořiště. Orli se se svým úkolem vypořádali o mnoho dříve než Vydry a vyrazili na trasu také dříve. Vydrám se podařilo odejít až po poledni, nějak se totiž nemohly dohodnout kdo má pracovat…..
Poklad byl schován na zřícenině Sokolčí, kam všichni nakonec v pořádku došli a ochranný amulet našli. Kromě Orlů se všichni vrátili až v čase večeře. Také se opět rozpršelo, ale týpka už byla naštěstí všechna pod střechou. Místo poradního ohně jsme upravovali přístřešky, aby se nás déšť nedotkl. Povedlo se, ale v noci nakonec nepršelo.
Pátek 17. 7. 2009
Osda-kanet: Cesta líných vede k hanbě.
Jídlo: snídaně: porridge, čaj svačina: banán oběd: bramboračka, špagety se sýrem a kečupem večeře: opékané špekáčky, hořčice, chleba
Dnešek byl ve znamení úklidu tábořiště, odvozu týpiovek traktorem do úschovy a přípravy na závěrečný oheň. Poslední co se vařilo na táborových kamnech byla snídaně, oběd jsme si vařili na družinových ohništích. Polévku jsme dostali hotovou a jen ji ohřáli, špagety jsme si poctivě vařili.
Byly opět hlášeny přívalové deště, takže domorodci zachraňovali seno a nás zachránilo, že Chmura má řidičák na všechno co jezdí, traktor nevyjímaje, takže mu byl traktor zapůjčen a my jsme nebyli závislí na čase pana traktoristy, který nám každoročně pomáhá. Tak jsme mohli lépe plánovat čas.
Stejně ale se veškeré práce protáhly, takže plánovaná závěrečná slavnost nakonec neproběhla. Za to na závěrečný oheň bylo hezky, a tak jsme si ho užili s celým vyhodnocením, dorty, scénkami a rozdáním dárečků původně připravených pro slavnost. Po zakončení ohně jsme se rozešli do přístřešků, strávit poslední táborovou noc v lese, kde se moc dobře spí.
Poslední text táborové hry
Z deníku Tolby
Tak nastal ten okamžik. Sedíme kolem ohně a víme, že zítra už budeme na cestě do velkého kamenného města a budeme se muset vyrovnat se světem, který nám vůbec není blízký. Také všichni víme, že ten rok do příštího léta přežijeme jen díky vědomí, že se budeme moci opět vrátit sem, do přírody, která je naším opravdovým domovem a doufáme, že jím ještě dlouho zůstane. Z nadcházejícího rozloučení je nám smutno. Moc smutno a nikam se nám nechce.Wenano dobře ví, co se odehrává v našich myslích, ale také ví, že to tak musí být a my víme, že je naší povinností vykonat co se po nás chce, protože se musíme držet cesty tady i ve světě pro nás cizím. Proto nám vyprávěl následující příběh.Byl to příběh chlapce, kterému říkali Malý strom. Vyrůstal u svého dědečka indiána a stalo se, že musel odejít do světa bílých. Protože ale dobře znal tajemství duchovní a tělesné mysli a také dobře znal a dodržoval zásady Cesty, udělali s dědečkem následující dohodu.Ačkoli je svět velký a nejrůznějšími způsoby rozdělený, jedno je celému světu společné. Klene se nad ním obloha na které v noci vycházejí hvězdy. Některé hvězdy jsou vidět kdekoli na světě a v každém ročním období. Tak je tomu i s hvězdou, která nám v divočině ukazuje správný směr, a kterou my indiáni nazýváme Psí hvězda, bílí lidé ji nazývají severkou. A tak se Malý strom se svými blízkými dohodl, že každý den v devět hodin večer se oni doma a on v kamenném městě budou dívat na oblohu právě na tuto hvězdu, myslet na sebe navzájem a být tak myšlenkami spolu. Ani jeden z nich na tuto dohodu nezapomněl a v domluveném čase se podíval na hvězdu a věnoval vzpomínku svým blízkým a oni jemu. Tak snadněji snášeli své odloučení, protože je dělila jenom vzdálenost, ale v myšlenkách, v duchovním světě byli stále spolu.Pochopili jsme, proč nám Wenano tenhle příběh vyprávěl. Abychom se i my dohodli stejně. A to jsme taky udělali. Každý večer, když se na obloze objeví první hvězdy najdeme si Psí hvězdu a při pohledu na ni si vzpomeneme na všechny své blízké a na ty s nimiž jsme strávili krásné chvíle v tomto našem údolí ať jsou kdekoliv.
Sobota 18.7.2009
Dnes ráno zmizel poslední kousek střechy na kuchyni a do několika minut potom začal liják, značky vytrvalý. Promokly tedy všechny věci, které nebyly uložené na plaťáku za traktorem a přikryté i my. Přesto se Radě starších podařilo opustit tábořiště celkem dobře uklizené.
Na pile už na věci čekal kamarád Alek s dodávkou a velcí kluci v dešti překládali věci, na nás ostatní čekal o kousek výše na zastávce autobus, který nás, promoklé, odvezl do Kaplice na nádraží, kde jsme ve vyhřáté čekárně čekali na vlak, a také jsme si dali v protější restauraci teplý čaj. Pak už cesta proběhla bez zvláštních příhod.
Na Hlavním nádraží jsme se navzájem rozloučili a přivítali s rodiči na které jsme se všichni těšili. Byli jsme hrdí na to, že jim můžeme ukázat svá táborová vysvědčení, která zaznamenávala naše táborové úspěchy, a také vyjádření, že jsme na poprvé absolvovali na jedničku navzdory tomu, že nám to počasí neulehčilo. Určitě byl tento tábor pro středisko i pro nás novým, a co je důležité dobrým, začátkem.
