Na tomto evropském jamboree WFIS se sešli skauti a skautky z Německa, Velké Britanie, Belgie, Španělska, Itálie, Ruska, Dánska, Švýcarska, Rakouska, Mexika, Kanady…
Českou republiku a naše skautské sdružení reprezentovalo 15 bratrů a sester ze středisek z Brna, Neslovic, Tábora a Prahy. Odjížděli jsme se smíšenými pocity, protože jsme nevěděli, co máme na tak velké akci očekávat.  Zpět jsme se všichni vraceli jednoznačně nadšeni.
Po dlouhé cestě autobusem jsme dorazili na tábořiště, které tvořily 3 krásné velké louky obklopené lesy s výhledem na vesničku Hundsdorf a stádo pasoucích se bizonů. Tam už čekala posádka „doprovodného vozidla“ s naším skromným vybavením daným kapacitou osobního vozu. Týpiovky z místních zdrojů  už byly připraveny, a tak jsme se pustili do stavby našeho obydlí – týpí. Tábor se skládal ze 4 subcampů nazvaných Lancelot Tristram, Galahed a Percival, v každém bylo kolem 300 skautů. My jsme byli součástí subcampu Lancelot spolu se skauty a skautkami z Německa, Ruska, Velké Británie a Itálie.
Přijeli jsme brzy, a tak jsme měli možnost sledovat jak Eurocamp postupně „roste“  tak, jak přijížděli další účastníci.  Každá skupina si budovala svůj vlastní tábor s vázanou hlídkovou věží či bránou, ohništěm a dalšími náležitostmi. Tím jsme byli trochu zaskočeni,  ale i když jsme neměli postavený oddělený tábor,  týpí bylo dominantou celého subcampu.

Organizační zabezpečení tábora včetně stravování, hygieny i programu bylo naprosto skvělé a zaslouží si velkou poklonu a obdiv.  Pokud zde byly nějaké rušivé momenty či drobná nedorozumění mohl za ně většinou „lidský faktor“. Vše bylo ale vždy rychle vyřešeno ke spokojenosti všech.
Celkově zde panovala opravdu skautská atmosféra – všichni se k sobě chovali slušně, vstřícně a s respektem.
Nebyly problémy s konzumací alkoholu, kuřáky bylo vidět zřídka a jen na vymezeném místě či mimo tábořiště. Nikomu se nic neztratilo, i když byly věci volně přístupné ve stanech… To všechno přispívalo k všeobecné pohodě.

V programu bylo po celou dobu dost volna proto, aby se všichni mohli navzájem seznámit. Probíhal ve skupinách sestavených napříč zeměmi a sdruženími.
Skauti a roveři absolvovali jednodenní trasu podle mapy s různými úkoly. Další den byl věnován vázaným stavbám a výrobě katapultů.  Následoval den, kdy skoro všichni opustili tábor  a vydali se na výlety, které si předem domluvili. My jsme jeli vláčkem, vypraveným specielně pro skauty, okružní jízdu po kraji se zastávkami v městečku Limburg a v depu přeměněném na muzeum železnice.

Ve středu došlo na rytířské hry. Legenda o králi, který zemřel a zanechal po sobě 4 znesvářené syny hromadící majetek a bojující o trůn (Lancelota, Percivala, Galaheda, Tristrama) byla promítnuta do poměrně složité hry. Rytíři se probíjeli pro zlato do zlatých dolů, získávali zvířecí kůže, které prodávali také za zlato. Prostý lid vyráběl v subcampech zboží (drobné rukodělné výrobky), které byly také prodávány pod ochranou rytířů.
Cílem bylo nashromáždit co nejvíce zlata.
V druhé části hry bylo možno zlato sázet na vlastní dovednosti v nejrůznějších disciplínách a získat tak další zlato nebo ho ztratit.
V závěrečné fázi došlo k rozhodující bitvě mezi rytíři. Hra skončila převažováním zlata a korunovací nového krále.  Rytíři z české výpravy se účastnili s velkým nasazením, a proto jistě nemalým dílem přispěli k vítězství a korunovaci vévody Lancelota.

Po skončení těchto her se v našem subcampu konal táborový oheň v české režii. Pěkná hranice, rozdělání ohně křesáním a slavnostní zapálení fakulemi ze smůly a jehličí, výklad o tom, jak prokazujeme úctu ohni chováním k němu a u něj, program ze scének a písniček připravený účastníky, to vše znamenalo velký úspěch a uznání.

V programu byl také vyhrazen čas pro směňování skautských pokladů – nášivek, odznaků apod.

Poslední den patřil programu, který si připravila každá skupina pro ostatní.
My nabídli modelování z vizovického těsta, které dovezly sestry z Neslovic, hraní kuliček, které dobře propagoval a řídil bratr Kamzík a vyřezávání drobností z borovicové kůry, kterým přispěl improvizovaně bratr Tomík a ostaní bratři z Brna.
I s těmito poměrně jednoduchými aktivitami jsme byli velmi úspěšní. U kůry se sedělo ještě dlouho po tom, co ostatní aktivity skončily.

Pak už zbýval jen závěrečný oheň,  zabalit si, uklidit nejen své tábořiště a vydat se na cestu domů. Každý z účastníků bude ochotně vyprávět, co všechno zažil, s kým se seznámil, co si uvědomil.  Každý toho má jistě  na malou knížku…

Závěrečná hodnocení se ve většině bodů shodovala. Některé z  postřehů:

„… i když nás bylo jen 15 dokázali jsme si vydobýt uznání stavbou a organizací slavnostního ohně. Zjistil jsem, že jako jedni z mála nepotřebujeme motorové pily abychom si mohli připravit dřevo ani benzin na zapálení ohně…“

„…na Eurocampu jsem si uvědomila, že stojí za to skautovat, a že je krásný být byť jen malá částečka téhle obrovské rodiny a moci zde reprezentovat svou vlast…“

„…zlepšila jsem si angličtinu, naučila jsem se něco nového a díky Eurocampu se budu na schůzky a skautské akce víc těšit…“

„…měli bychom si vážit našich možností k činnosti a táboření, protože ve většině zemí je mají značně omezené…“

Třebaže jsme nebyli předem sehraná a připravená skupina z jednoho střediska či oddílu, v zásadních věcech jsme se velmi dobře shodli. Nikdo nevěřil tomu, že jsme každý odjinud.

Všem účastníkům naší výpravy bych chtěla velmi upřímně poděkovat za vzornou reprezentaci naší země, českého skautigu a našeho sdružení. Obhájili tak naše velmi dobré  jméno, které v evropské části WFIS od počátku máme.

Hanka

• 17. – 19. září  2010

Místo:

• Skautská rezervace Měsíční údolí u Vlašimi, mapa KČT č. 40

Spojení:

• rychlík do Benešova, přestup na vlak směr Trhový Štěpánov, vystoupit ve Vlašimi

Účastnický poplatek:

• 70,- Kč osoba (pronájem tábořiště 35,-Kč/osoba/noc)

Zahájení:

• v pátek 17. 9. 2010  ve 22,00 hod.

Zahájení sobotního programu:

• v 8,oo hod. ráno

Oficielní zakončení:

• v neděli 19. 9. 2010 v 9,00 hod. ráno

Oddíly/družiny vezmou s sebou:

• Stany, kotlík, polní lopatku, skauti/ky do dvojice sekerku,
• suroviny na bramboračku (brambory, mrkev, petržel, celer, sůl, majoránka, jíška…),
• suroviny na specialitu studené kuchyně –dle vlastní fantazie – hodnotit se bude originalita, chuť a vzhled
• Vlastní jídlo na celý  víkend,
• spacák, karimatku, ešus, lžíci, pláštěnku, tradiční vybavení na vícedenní výpravu pod stany, osobní věci dle zvyklostí (uzlovačka, tenisák, KPZ…..), skautský kroj

Výstup k slavnostnímu ohni:

• Scénku ze svého skautování –neobvyklý  (nejlépe veselý) zážitek či příhodu ze své činnosti v délce max. 3 – 5 minut zpěv písničky, která je v současné době tou nejoblíbenější a nejčastěji společně zpívanou
• nacvičené 4 domluvené písničky

Nezapomeňte dobrou náladu a  pokud byste jí snad neměli dostatek na setkání si  ji určitě doplníte !

Týdně vycházel skautský zpravodaj,  jehož součástí byl kupón. Skauti kupóny sbírali a k určitému datu shromážděné kupóny odevzdali. Účastníci pak byli stanoveni podle počtu nasbíraných kuponů.
Oldskauti z Newcastlu si vzali místo tohoto tábora pod patronát, a protože je na soukromém pozemku, smí ho lidé navštívit jen v jejich doprovodu a ve skautském kroji. Na místo tábora se vychází z dnes již zrušené železniční zastávky Four Stones, stejně jako  roce 1908 vycházeli tehdejší tábořící skauti.

Na místě, které je vyznačeno kamenným pomníčkem pak všichni přítomní zopakují  skautský slib v mateřském jazyce.  Absolventi tzv. „B-P Walk“  jsou zapsáni do knihy,  získají dekret s pořadovým číslem a malou upomínku – nášivku. I my máme svá pořadová čísla 19.675 a 19.676 a jsme první z České republiky, kteří tuto procházku absolvovali.
Místo, kde je kamenný pomníček s pamětními destičkami je vlastně první poradní skála na které sedával bratr zakladatel,  když psal některé kapitoly z první skautské příručky.  Tábořiště je na nedaleké louce, a z té doby zůstalo v pískovcové skále  vytesáno B.P. 1908 a heslo „Look wide“ .

Tak jsme se zcela nečekaně dostali na místo, které má stejnou historii jako Orlovská hájovna a její okolí.
Hanka a Panda

Historii a podrobný popis průběhu tohoto tábora lze najít na interntu na adrese http://www.scouting.milestones.btinternet.co.uk/humshaugh.html

• Asociace ukrajinských skautů „Rozvidnyk“, Ukrajina
• Scoutsgrouep De Zwaluw, Belgie
• Federscout, Itálie
• AEGI Esploratori e Guide D’Italia, Itálie

Jako „prospective member“ (členové na zkoušku“ byly přijata tato sdružení:

• Svaz skautů a skautek ČR
• Pfadfinderschaft Goldenstedt, Německo
• LKS – Latvijas Kristigie Skauti, Litva

Nepřijato za plnoprávného člena zůstalo sdružení Pfadfinderschaft Freiheit z Německa, kterému byla zkušební doba prodloužena o rok.
V Evropě má WFIS 6.717 plnoprávných členů (z toho 420 připadá na Skaut ABS) a 4.697 “ zkušebních“, tj. celkem 11.414 V rámci Evropy je WFIS  největší federací nezávislých skautů.

• Ve světě má WFIS celkem 96.493 členů. Podle jednotlivých regionů: Evropa 11.414
• Jižní Amerika 15.137
• Severní Amerika 2.045
• Jihovýchodní Asie 11.530
• Karibik 536
• Afrika 5.548
• Asie 50.283

Atmosféra na sněmu byla taková, že jsme si připadali jako bychom byli mezi starými dobrými kamarády, i když většinu lidí jsme viděli, samozřejmě, poprvé.
Také jsme se opět přesvědčili,  že stále máme velmi dobrou pověst, a tak by bylo dobře, abychom si ji  pořadatelstvím mezinárodní lesní školy  nejen udrželi, ale ještě vylepšili.

Název kurzu, tedy vlastně kurzů dvou – dívčího a chlapeckého, byl vybrán z říše zvířat. Slovo RAK je zkratkou pro RÁdcovský Kurz a přitom je částí slova RACEK, což je název rádcovských a čekatelských kurzů z roku 2006, které pořádal jihomoravský kraj a na které jsme si dovolili volně navázat.

I. VÍKENDOVÉ SETKÁNÍ
Kurz jsme zahájili víkendovým setkáním na skautské základně v Březníku v termínu 21. – 31. 5. 2009. Setkání se zúčastnilo šestnáct frekventantů a šest instruktorů.
Kromě seznámení vzájemného a seznámení s kurzem bylo na programu probírání vybraných témat. Budoucí rádcové se dověděli informace o tom, jak připravovat a vést schůzku a výpravu, získali náhled na osobnost rádce, seznámili se se stezkami Skauta ABS, s vedením rádcovského zápisníku a dalšími důležitými věcmi.
Víkend se samozřejmě neobešel bez spousty drobných her, výpravy do přírody a řádné večerní hry následované večerním zamyšlením a nočním povídáním a zpíváním za doprovodu kytar.
Na závěr víkendu jsme ještě dokončili přípravu výpravy a stihli jsme založit kroniku kurzu s prvními zápisy. Jen těžko jsme se nakonec loučili se základnou, víkendem i sami navzájem a hleděli jsme odhodlaně vstříc dalšímu průběhu kurzu.

LETNÍ TÁBOROVÁ ČÁST
Podruhé jsme se všichni setkali na letní prázdninové týdenní části kurzu na tábořišti Pyšel v termínu 22. – 30. 8. 2009. Celkem se táborové části zúčastnilo dvacet jedna budoucích rádkyň a rádců, kteří byli rozděleni do čtyř družin. Každá družina si zvolila svůj název a vymyslela pokřik, kterým se prezentovala na nástupech. Tak podle kmenů vznikla družina Srdcovek, Humrů, Kreveťáků a Šneků, vždy po pěti až šesti členech.
Hned první den nás poněkud pozlobilo deštivé počasí, které nám nedovolilo řádně se připravit na zahajovací táborový oheň a následně nás od jeho provizorní stavby několikrát zahnalo pod střechu, takže jsme nakonec byli nuceni zvolit variantu s loučemi ve velkém vojenském stanu. Ale i přes toto počáteční zaškobrtání se záhy kurz začal rozbíhat dle našich představ a počasí se téměř na celý týden umoudřilo
.Následovaly nádherné pozdně prázdninové dny vyplněné horečnou táborovou a kurzovní činností. Den byl dělen na pět programových bloků, do nichž byla rozložena spousta různorodých aktivit.

A tak jsme během celého týdne absolvovali řadu přednášek i praktických ukázek z témat pro rádcovské kurzy, zahráli si spoustu her, zocelovali se na těle i duchu táborovou prací, střídali se při přípravě jídla…
Samozřejmě že nechyběly ani klasické táborové činnosti, jako jsou rozcvičky, nástupy v kroji k vlajce nebo polední klid.Zvláštností kurzu byl takzvaný osobní program, kdy se dvojice frekventantů střídaly v plnění zadaných úkolů. Do těchto úkolů patřil zápis do kroniky kurzu, pozorování přírody s pořízením zápisu, výtvarná činnost a takzvaný „večerníček“. Večerníčkem se rozumělo secvičení scénky na zadané téma z okruhu historie skautingu. Po večeři v čas večerníčku jsme se pak všichni semkli v hledišti a dívali se na odvážné, poučné, ale hlavně legrační divadlo…
Téměř každý večer jsme pak zasedali k poradním ohníčkům, kde jsme odděleně po kmenech nebo společně debatovali nad tématy skautskými i obecně lidskými. Pouze středeční večer byl výjimkou, to jsme se ustrojili do slavnostních šatů a uskutečnili společně nádherný ples pod širou oblohou plný tance, vzájemného poznávání, hovoru, smíchu a dobré nálady. Ano, moc krásně nám toho večera bylo…
Vskutku prubířskou zkouškou pro většinu budoucích rádců pak byla páteční tzv. „zálesácká cesta“. Spočívala v pochodu ve dvojicích podle mapy přes kontrolní body, na kterých účastníci plnili úkoly z okruhu již probraných rádcovských dovedností a znalostí. Pochod se začínal v nočních hodinách, takže si budoucí rádcové plně užili orientace za tmy, ranního východu slunce a svěžesti vzduchu i poledního žáru.
Poslední sobotní den nás podruhé začalo vážně zlobit počasí, takže příprava závěrečného slavnostního ohně byla ohrožena. Všechno ale nakonec dobře dopadlo a my jsme se večer mohli naposledy vpíjet očima do plamenů ohně a připomenout si znovu všechny zážitky z uplynulého kurzu. Na závěr jsme pak každý každému napsali krátký osobní dopis a donesli ho k patřičné svíčce na louce. A noc byla krásná, na louce blikaly spousty drobných plamínků a do tmy se od ohně nesl hovor, smích a zpěv skautek a skautů.
V neděli veliké balení celého tábořiště, při kterém jsme někteří nalezli značné rezervy ve vlastní osobnosti. Ano, tvrdá tělesná práce, to je to, na co bychom v žádném případě neměli zapomínat při své skautské službě! Nikdo a nic na světě není dokonalé, ani my nejsme, ani náš kurz nebyl. Ale i kdybychom díky nějaké nevysvětlitelné skutečnosti dokonalí byli, i kurz by byl, nebyla by to škoda? Už by se před námi nerozprostírala žádná cesta, žádná možnost zlepšení, žádné vize, cíle, ideály. A to by bylo velmi smutné…
Buďme tedy vděčni za všechno, vždyť jen prožitím časů špatných nabereme zkušenosti a můžeme si pak vážit časů krásných a plných, které přijdou po nich!

II. VÍKENDOVÉ SETKÁNÍ
Kurz jsme zakončili víkendovým setkáním, opět na skautské základně v Březníku v termínu 16. – 18. 10. 2009. Setkání se zúčastnilo osmnáct frekventantů a sedm instruktorů.
Na rozehřátí jsme si pověděli něco o zdravení skautů a zahráli si na výsadek na měsíci. A pak už se víkend rozjel naplno.
Rádcové se dověděli vše o právech dítěte, debatovali o problematice drog, vyzkoušeli si praktickou práci se stezkami, a abychom jen neseděli na zadních částech těl, zašli jsme si na vycházku plnou her a nízkých lanových aktivit, při nichž jsme si důkladně vyzkoušeli práci v týmu. Samozřejmě nemohla chybět ani velká večerní hra, tentokrát na téma dostihy koní a následné zpívání až do rána bílého.
Po nedělní mši a kontrole všech matriálů nutných pro absolvenci Svojsíkova rádcovského kurzu bylo závěrečné vyhodnocení, na němž byly sestrám a bratrům splnivším veškeré dané podmínky slavnostně předány rádcovské dekrety.
Pak ještě zamyšlení v přítmí tajemné stodoly se svíčkami, cesta k vlaku a velké loučení. Snad se dá říci, že i tento kurz se nesmazatelně a v dobrém zapsal do mysli všech jeho účastníků.

• Vytvořit společnou databázi kluboven a tábořišť, která lze nabídnout k využití jednotlivým střediskům a oddílům

• Vzájemná prostupnost akcí (zveme jeden druhého)

• Výměna všech užitečných informací

• Spolupráce v rámci WFIS

• Spolupráce při vzdělávání činovníků, nejlépe v rámci ČASS

Konkrétní akce viz Kalendář akcí ABS.

Letos ho připravovalo středisko „Javor“ z Nové Role. Vzhledem k tomu, že zejména pro naše sestry a bratry z Moravy je to na víkend do Nové Role opravdu dlouhá cesta, bylo rozhodnuto uspořádat setkání v jižních Čechách nedaleko Blatné.

V pátek velmi pozdě večer se sjeli zástupci středisek „Tilia“ Neslovice, „Lesní moudrost“ Brno, „Ichtys“ Mladá Boleslav, „Gatagewa“ Praha a samozřejmě „Javor“ Nová Role. V sobotu dopoledne se přidali ještě bratři ze střediska „Čertovka“ Zbiroh. Všechno bylo opravdu perfektně připraveno, včetně dopravy z nádraží v pátek večer.

V sobotu po nástupu jsme se přenesli do domovské krajiny pořadatelů a v rámci hry jsme prošli „Krušné hory křížem krážem“. Soutěžili smíšené družiny nejen věkově, ale oddílově, jak už se stalo na těchto setkáních tradicí. Jejich účelem není vzájemné soutěžení, ale spíš vzájemné seznámení účastníků. Hra skončila kolem druhé hodiny odpolední a po společném obědě, který tvořil guláš , jsme se odebrali do blízké vesnice Záboří za překvapením. Tím překvapením bylo, že jsme navštívili mladou paní, která vyrábí různé voňavé a krásné svíčky a každý si mohl jednu takovou svíčku sám vyrobit. Tak si každý odvezl ze setkání i originální památku.

Výroba svíček spolu s cestou do Záboří a zpět na tábořiště se protáhla do tmy. Následovala dobrá večeře a po ní byl zapálen slavnostní oheň u kterého se zavzpomínalo na veselé či méně veselé příhody z letních táborů, zpívalo se a byly vyhlášeny výsledky dopolední hry. Po namáhavém dni si každý rád šel lehnout.

V neděli už nezbývalo nic jinéhonež zabalit stany a své věci, odebrat se na cca 4 km vzdálené nádraží v Mačkově a dopravit se domů, což se také všem bez problémů povedlo. Setkání se opravdu vydařilo – zajímavý program, dobrá organizace, přátelská atmosféra… A tak si myslím, že velké poděkování patří sestře Áje a celému jejímu týmu, který nám ten hezký víkend připravil. Prostě „Umííííí!“

Vlakem jsme dojeli do Senohrab a vydali se odtud na hlásku hradu Zlenice , což byla část trasy první výpravy českých skautek , kterou absolvovaly  společně s bratry skauty,protože tehdy (1915) by se děvčata nemohla sama vydat na výlet. Jejich výlet byl dvoudenní a zavedl je až do okolí Ondřejova. My jsme na něj měli jen část dne.

Cestou se soutěžilo a povídalo.  Počasí nám neobvykle přálo, a tak jsme se zdrželi na louce u Sázavy při hrách, a také zde  mělo každé středisko za úkol předvést nějaký výstup související s počátkem dívčího skautingu u nás. Například, předvést „přemlouvání rodičů mladou vůdkyní, aby pustili svou dceru na skautský výlet“ a další, většinou inspirované vzpomínkami sestry Vlasty Koseové, první vůdkyně a později náčelní českých skautek a zápisy z kroniky „Sasanek“, první dívčí skautské družiny u nás.  Zástupci středisek se úkolů zhostili perfektně, a tak jsme se všichni báječně pobavili.  Potom už byl čas jít na vlak zpět do Senohrab. Na nádraží jsme si vyhodnotili soutěže probíhající po celou cestu. Vítězi se stali všichni, protože se snažili, jak nejlépe uměli. Také jsme zde pořídili hromadné foto.

Po návratu do klubovny se k nám připojili bratři a sestry, kteří na výletě nebyli, ale byli zvoleni jako delegáti V. řádného sněmu Skauta ABS. V souvislosti se 100. výročím založení  světového dívčího skautingu byly osloveny dívčí oddíly, aby se pokusily napodobit momenty z historie. Každý oddíl dostal fotografii zachycující činnost skautek v počátcích dívčího hnutí a měl za úkol pořídit se svými členkami co nejvěrnější kopii snímku. Nejlépe se s úkolem vyrovnaly skautky ze střediska Tilia v Neslovicích  a byli po zásluze odměněny. Zatímco se delegáti sněmu věnovali sněmování, ostatní se účastnili večerní hry po Praze, která se také velmi líbila .Byl to moc prima den.