Naše část výpravy se sešla ve čtvrtek 21.7.2014 v 19,00 hod. v klubovně odkud jsme chtěli vyrazit na naši dlouhou cestu do Itálie. Večer před usnutím jsme věnovali doplnění krojů, abychom vzorně reprezentovali nejen sebe, ale i český skauting.
Ráno jsme v sestavě Vlk, Skukum, Renča, Agáta (posádka modrého Volva) a Panda, Hanka, Olda, Vráťa a Brčál (posádka stříbrné Xantie) naložili vše potřebné a vydali se na cestu.
První místo srazu bylo pro nás dobře známé- benzínka v Kaplici. Ještě dvakrát jsme se potkali při průjezdu Rakouskem, kde na nás největší dojem učinily mohutné hřebeny Alp. Projeli jsme zde 27,5 tunelu. Tou půlkou je míněn tunel jehož jednu část tvořila stěna a druhou sloupy.
Itálií jsme projižděli již za tmy a dařilo se nám držet se na takovou vzdálenost, že bylo možné domlouvat se pomocí vysílačky, což se velmi osvědčilo. U mýtné brány u sjezdu z dálnice měla však modrá posádka problém s platební kartou, a tak jsme se nechtěně rozdělili a každý se musel spolehnout na svou navigaci.
Potkali jsme se v cíli, v osadě Bassano Romano, kde jsme bloudili více než 2 hodiny při hledání místa tábora-B.P. Parku. Nakonec jsme objevili správnou cestu i malou značku na zemi a našli značení pro parkování aut. Ospalí jsme zůstali stát na nějaké louce označené jako parkoviště a rozhodli se zchrupnout si v autech. No teda, moc pohodlné to nebylo!
Ráno se Hanka s Vráťou vydali na průzkum a shledali, že jsme se trefili, avšak ještě v půl osmé panoval na tábořišti „noční“ klid a nikde ani noha. Došli tedy zpět k autům a zajeli jsme na místo určení.
Tady už jsme se setkali s July z Wigtonu v Anglii. Přijela již včera, a tak šla s Hankou za organizátory abychom se ohlásili a dozvěděli se, kde máme postavit stany.
Také se k nám připojila moravská část výpravy, která dojela ještě později než my – Kuba, Lukáš, Mery, Beruš a José.
Eurocampu se zúčastnilo 2000 skautů a skautek nejen z celé Evropy, ale také zde byli hosté z Mexika, Kanady, Ghany, Konga…
Účastníci byli rozděleni do 5 subcampů pojmenovaných po významných římských rodinách a každý měl svou barvu šátku. Byly to Domitia (pro rovery), Flavia, Julia, Claudia a Flaminia pro skauty. Ten posledně jmenovaný byl náš a shodou okolností jsme měli modré šátky.
Když jsme měli postavené stany a jakžtakž zařízený minitábor zbývalo spousta času do zahajovacího nástupu, a tak jsme si vyžádali svolení zajet k moři. Pro některé z nás to bylo první setkání s mořem vůbec.
Domorodci nám poradili místo vzdálené cca 40 km s názvem Castello Santa Severa a rada to byla dobrá. Náš pobyt v Itálii jsme tedy zahájili koupáním v moři, které jsme si všichni velmi užili. Dokonce jsme si splnili nějaké činy ze zdatnosti – šlape vodu, předvede různé plavecké styly…
Po návratu do tábora jsme se najedli – zatím ze zbytků jídla z domova. Stravování po celou dobu tábora zajišťovala cateringová firma, a tak jsme fasovali krabičky. Každý den stejnou snídani, studený oběd – rýži nebo těstoviny – a vlažnou večeři ke které nikdy nechyběla „pasta pomodoro“. Ne že by se to nedalo jíst a nezahnalo to hlad, ale ke konci týdne už platilo skoro u všech heslo „never pasta pomodoro“.
Po jídle jsme si ještě svázali jídelnu a sprchový kout, a také bránu do našeho malého tábora na kterou jsme zavěsili naši státní vlajku a vlajku Skauta ABS. Připravili jsme se na velký zahajovací nástup se vztyčováním vlajek všech zúčastněných států.
Pro ten účel organizátoři připravili dřevěnou konstrukci v podobě Kolosea. Nikdy jsme neviděli tak velkou vázanou stavbu jako byla tato. Klobouk dolů před „konstruktéry“! Na tom se shodli úplně všichni. Českou vlajku šli vztyčovat Lukáš a Kuba.
Navečřeli jsme se a vzhledem k minulé probdělé noci a dovádění v moři jsme brzy usnuli.
Další den poprchávalo a my jsme se šli seznamovat s ostatními. Měli jsme od Hanky za úkol zjistit, ze kterých zemí jsou tu skauti. Nebyli jsme sami kdo dostal takový úkol, a tak tu panoval čilý ruch a všichni byli vlídní a komunikativní.
Odpoledne se pak rozběhl program po skupinách. Každá skupina byla vytvořena ze dvou družin různých národností a procházela celým programem jako tým. My jsme dostali za partnery družinu italských skautů a skautek, a protože každý uměl trochu anglicky neměli jsme se spoluprací nejmenší problém. A co na nás čekalo?
Dopoledne většinou společná aktivita jako výroba dřevěných saní a potom závod vozatajů, další den výroba katapultů a bitva mokrými houbami, a také hry.
Odpoledne jsme se pak účastnili aktivit v různých subcampech – každý den v jednom a aktivity byly většinou 4. Účast nám byla potvrzována a pokud jsme absolvovali určitý počet těchto aktivit úspěšně, získali jsme specielní vlaječku.
Bylo to prokázání znalosti vazeb, výroba rytmických nástrojů, pletení a drhání, výroba placek, výroba mobilu z kovových podložek, výroba knížky, táborových novin, dřevěné panenky, létající rakety a další aktivity. Všechno se nám moc líbilo.
Ve středu byl výlet do Říma, kde jsme se prošli historickým centrem i malými uličkami kam nepřijde mnoho turistů.
Ve čtvrtek jsme měli jít na výlet do okolí, ale Hanka domluvila, že můžeme jet ještě jednou k moři s tím, že na odpolední program budeme zpět.To bylo bezva! Místo chůze po prašných cestách ve velkém vedru pobyt na pláži!
V pátek byly poslední aktvity v subcampech a římský trh, kde měly jednotlivé asociace prezentovat samy sebe – místo odkud jsou, svou činnost…. A také jsme měli na sobě římské kostýmy a byl čas pro výměnu odznaků a nášivek.
Naše prezentace spočívala v plakátech a fotografiích a několikrát jsme předváděli i tématické „živé obrazy“.
No a pak už jen zabalit, absolvovat závěrečný nástup a naposledy se v Itálii vyspat.
Vstávali jsme v 6 hodin ráno, abychom se vydali na zpáteční cestu v 8,00 hod. ráno. Itálií jsme tentokrát projížděli za dne, a tak jsme mohli vidět pěknou hornatou krajinu. Také jsme si několikrát vyzkoušeli únavnou jízdu v koloně a Rakouskem jsme projeli za tmy.
Posádka Xantie dorazila na Jižní město cca ve 2,00 hod. ráno a přespala v náčelnickém kamenném wigwamu, druhá osádka dorazila o hodinu později ke klubovně. Skukům s Vlkem zde přespali a Agátu s Renčou si přes pozdní noční hodiny vyzvedli rodiče.
O přátelské atmosféře celé akce mnoho napovědí fotografie. Přesvědčili jsme se, že skauting je skutečně světovým hnutím. Zásady, hry, aktvity jsou v zásadě všude podobné, a proto si všichni rozuměli i přes jazykovou bariéru.
Velká pochvala patří gaosedům Agátě a Renče, mikanům Oldovi a Vráťovi a hledači cesty Brčálovi za vzornou reprezentaci a chování na této akci. Přispěli k udržení dobré pověsti, kterou v rámci WFIS máme. Samozřejmě totéž platí i pro ostatní účastníky naší výpravy.
Klobouk je třeba smeknout i před řidiči obou aut Pandou a Vlkem. Díky za bezpečnou cestu tam i zpět.
